Barbora Cellská (po roce 1390 – 11. 7. 1451) – druhá manželka císaře a krále Zikmunda Lucemburského. Jejími rodiči byli Herman II. Celjský a Anna ze Schaunbergu.

Za Zikmunda Lucemburského se Barbora provdala v roce 1408, ve stejném roce pak byla korunována za uherskou královnu. Německou královnou se stala o tři roky později a v roce 1433 přijala v Římě společně se Zikmundem korunu císařskou. Na svatováclavskou korunu si kvůli občanské válce v Čechách musela počkat až do 11. února 1437.

Dcera Alžběta se Barboře narodila rok po sňatku a zůstala jejím jediným potomkem. Vztah se Zikmundem určitě nelze označit za harmonický. Po většinu času žili manželé odloučeně: on na cestách, řešíc mocenské otázky, ona na uherském dvoře. Je pravděpodobné, že energická žena vedla život podle vlastních pravidel. Že tato pravidla poněkud vybočovala z norem v té době obvyklých, napovídá i Zikmundův trest v podobě krácení finančních prostředků a osočení z nevěry. Ve vztahu k

Čechům měla blíže ke kališníkům, než ke katolíkům. Po smrti Zikmunda usilovala o získání moci sňatkem s nezletilým polským následníkem trůnu, ale k tomu i kvůli nesouhlasu dcery Alžběty a jejího muže nedošlo. Barbora projevovala zájem o okultismus a alchymii, kterýmžto oborům se věnovala ve svém věnném městě Mělníce až do konce života.