Národní numismatické centrum Nový výstavní prostor
V pasáži České národní banky na pražských Příkopech provoz Národního numismatického centra. V patře nad prodejnou České mincovny najdete expozici historických mincí a také unikáty z archiv České mincovny.
Na více než třech stech metrech čtverečních připravila Česká mincovna prostory, které mimo prodejny nabízí konferenční sál a expozici historických mincí určenou pro odbornou i širokou veřejnost. Na její přípravě se podí leli přední čeští odborníci z oboru numismatiky,
část v ystavených exponátů pochází i od České numismatické společnosti. Autory stálé části expozice jsou Luboš Polanský a Jiří Militký. „Soubor mincí, který jsme pro Národní numismatické centrum připravili, mapuje více než tisíciletou historii českého mincovnictví. Jde o přehled ražeb od desátého století až do vzniku České republiky a většinu exponátů reprezentují originály,“ vysvětluje Jiři Militký, mimo jiné autor výstavy Pražská mincovna, která se konala v roce 2009 v Muzeu hlavního města Prahy a o níž jsme vás též informovali.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013.
Jak to tenkrát proběhlo Odpovídá Jaroslav Moravec z ČNB
Jak měnová odluka před dvaceti lety proběhla jsme se zeptali i jednoho z nejpovolanějších,
přímého účastníka – Jaroslava Moravce z odboru peněžního oběhu a ochrany platidel ČNB.
Jaký je váš pohled na celou reformu zpětně po 20 letech, co se povedlo?
Oddělení měny České republiky od bývalé měny československé, zvané měnová odluka či správněji rozluka, byl složitý systém právních, ekonomických a organizačních opatření. V oblasti hotovostního peněžního oběhu znamenala nejprve provizorní označení hodnotově rozhodující části oběživa způsobem osvědčujícím jejich platnost jen na území České republiky (z několika možných technických řešení byly zvoleny bankovkové kolky) a posléze přípravu nových bankovek a mincí samostatné České republiky, z nichž většina dosud obíhá.
Oddělení měny v roce 1993 se obešlo bez jakýchkoliv závažných problémů určitě díky kvalitní přípravě, v níž se tvůrci rozluky inspirovali i dokumenty Rašínovy měnové odluky v roce 1919. Ale zejména díky reakci veřejnosti, která se i přes nedobré zkušenosti s peněžními reformami v letech 1945 a 1953 chovala netypicky disciplinovaně, neuchýlila se k nákupům zboží a výběrům hotovostí. Obyvatelstvo se naopak předzásobilo hodnotami bankovek nepodléhajících okolkování a uložilo své hotovosti na bankovní účty, čímž několik dnů před oddělením měny pokleslo množství peněz v oběhu o více než polovinu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013.