Světové investiční mince (5) Maple Leaf
Investiční zlato je díky své schopnosti uchovávat vysokou hodnotu v malém objemu oblíbené prakticky po celém světě.
Vedle poněkud uniformních slitků je dodáváno také ve formě ražených mincí. V tomto dílu seriálu, který mapuje nejslavnější investiční mince světa, se opět podíváme za Atlantik. Tentokrát do Kanady.
Maple Leaf je další světově známou a běžně dostupnou zlatou investiční mincí. Od roku 1979 ji razí královská mincovna The Royal Canadian Mint (RCM) ve Winnipegu. Po jihoafrickém Krugerrandu, který vznikl v roce 1967, je to tedy druhá nejstarší moderní investiční mince.
Přesto se její výrobce chlubí primátem. Maple leaf je totiž první investiční zlatou mincí raženou v čistotě 999/1000 Au. Od roku 1983 se pak standardně objevuje v kvalitě dokonce ještě vyšší: 999,9/1000 Au.
Podobně jako například rakouský Wiener Philharmoniker neobsahuje žádné příměsi, které by ovlivňovaly její barvu ani další fyzikální vlastnosti. Jedná se prakticky o ryzí čtyřiadvacetikarátové zlato.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
Ze světa kovových známek (18) Kovová vojenská platidla a známky
Vojska ať občanská či profesionální vždy provázely peníze.
Čas od času byla vojenská pokladna nucena uchýlit se s výplatou žoldu nebo při nákupech proviantu od obchodníků z rozličných příčin k provizoriu a vydat vlastní kreditní platidla. Ve vojenském prostředí rovněž vznikaly specifické platební prostředky, jež byly ušité na míru prostředí, v němž vznikly a obíhaly. Nejvíce ražeb spojených s armádou bylo vydáno v militantním Německu, zejména v době Viléma II. a za II. světové války. Řada z nich nemá patrně jinde obdoby.
O měděných denárech Septimia Severa (193-211) se traduje, že byly ražené pro římská vojska táhnoucí do pole proti barbarům, a to z prozaických důvodů. Když padla vojenská pokladna s mědí do rukou barbarů, nedošlo pro stát k velké újmě. Na konci vojenské kampaně byly denáry z obecného kovu navrátivším se legionářům vyměněny za stříbrné.
RIC1 žádné měděné denáry přímo nezmiňuje, uvádí jen postříbřené denáry ze závěru vlády Septimia Severa z roku 209. Ve skutečnosti to tedy byly suberátní mince, některé snad i dobové padělky2 (obr. 1).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2014.