Jak se dělá mincovna (14) Ražba pamětní stříbrné mince
Vznik nové české měny v roce 1993 byl pro naše obyvatelstvo presentován novými bankovkami a oběžnými mincemi
, které svým charakterem naplňovaly nejen symboliku nově vzniklého státu, ale především sloužily jako oběživo, na které si lidi velice snadno zvykli. Jen sběratelé si uvědomili, že je nutné si uschovat staré československé drobné na památku, protože už se nikdy nebudou nově emitovat a všechny, které ČNB stáhne z oběhu, skončí v hutích a stanou se obecným kovem k průmyslovému využití. Uschovávat takové staré neplatné mince jako nějaký poklad má možná smysl pro generace, které je objeví tak nejdříve po 300 letech. To historici budou psát, že Československo bylo jen krátká dějinná epizoda dvou malých národů ve Střední Evropě.
Jiný osud je určen mincím z drahých kovů. Jejich historický odkaz se naplňuje určitě rychleji. Mince z drahých kovů svoji hodnotu představují v několika základních rovinách. Drahý kov, nejčastěji stříbro, lidstvo miluje od odjakživa. Hodnotu, kterou vyjadřují ve svém nominálu ztrácejí zcela výjimečně, spíš naopak. Jejich sběratelská hodnota rovněž nepodléhá zkáze. Navíc stříbrné mince jsou většinou malým uměleckým dílem, zpravidla portrétním ve spojení s panovnickým erbem nebo státním znakem, případně vyjadřují konkrétní historický odkaz.
Určitě by se dala vyjmenovat celá řada dalších aspektů, které vedly ČNB k rozhodnutí emitovat pamětní stříbrné mince nominálu 200 Kč.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2014.
Ze světa kovových známek (23)
Známky šlechty v Čechách (1)
Pomineme–li početní peníze a žetony komemorativního charakteru, lze konstatovat, že známek vydaných u nás panstvem je až do poloviny XIX. století jako šafránu. Podnikatelské aktivity české šlechty – zpracovávání kovů a důlní podnikání, které s rybníkářstvím a pivovarnictvím přinesla jagellonská doba, dokládá pouze několik ražeb.
Jedny z nejstarších českých ražeb vydaných panstvem jsou důlní známky Kryštofa Karlovice (Christoph von Carlowitz) z Červeného Hrádku (1507–1578) (obr. 1). Karlovic původem z lužickosrbského (saského) rodu (inkolát obdržel roku 1558) byl významný aristokrat své doby, humanista, přítel a stoupenec Erasma Rotterdamského a diplomat ve službách císařů Karla V., Ferdinanda I. a Maxmiliána II. i saských kurfiřtů Moritze a Augusta. Exkluzivní kontakty s Ferdinandem I. napomohly k jeho jmenování horním hejtmanem v Jáchymově. Úřad zastával v letech 1558–1562. Byl rovněž důlním podnikatelem a v letech 1554–1564 rozvíjel na svých panstvích těžbu kamence. Kromě panství Červený Hrádek držel obce Horu sv. Kateřiny, Drmaly a Háj v Krušných horách, které jeho dědicové prodali počátkem 80. let XVI. stol. Bohuslavovi Hasištejnskému z Lobkovic. Připomíná jej do současnosti dobře zachovalý náhrobek ve farním kostele v Jirkově. Karlovic je na dvou svých boletách uveden pouze rodovým znakem – třemi spojenými jetelovými lístky, litery WG bývají interpretovány jako Wassergefäss čili vědro vody. První Karlovicovu známku s hodnotou I uveřejnil Josef Neumann v souboru neurčených ražeb dodatku na samém konci pátého dílu soupisu měděných ražeb (Neumann 1872: 506, č. 33047), dvě horní bolety zmiňuje E. Fiala (Fiala 1924: 9).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2015.