Český granát v české
historii
Pyrop na našem území nahodile sbírali již Keltové. Mnohdy jim stačil jen
větší déšť, aby mohli vybírat kameny přímo z ornice. Obchod s pyropem a
jeho klenotnické zpracování zavedli barbarské kmeny Germánů v období
zvaném stěhování národů, od 2. poloviny 5. století do 6. století n.l.
Kříž Přemysla Otakara II. vykládaný Rubíny, Safíry, Ametysty a Granáty
Již za římského císaře a českého krále Karla IV. v prvé polovině 14.
století přicházeli na Turnovsko benátští prospektoři, aby zde hledali
drahé kameny. Postupně tam Italové a Němci přinesli i umění brousit
drahokamy.
Český pyrop, temně červený
kámen, tvrdý a tepelně mimořádně odolný, se stává velmi žádaným a
populárním šperkovým kamenem v době císaře Rudolfa II. Habsburského
(1552–1612), kdy se obrovsky zvýšil zájem o drahé kameny pro jejich
esoterický, léčivý i šperkařský význam. Do Prahy se dostává řada
vynikajících zlatníků a cizelérů. Přicházejí špičkoví brusiči drahokamů
a císař zakládá dvorskou brusírnu drahokamů. Výkupu nejvzácnějších
kamenů, nalezených na našem území, věnoval dvůr největší pozornost. V té
době si si dal založit granátový důl i pražský mincmistr Lazar Ercker.
Na císařův dvůr do Prahy přišli ze severu Itálie brusiči a glyptikové z
rodu Miseroniů (Miláno) a Castrucciů (Florencie).
Třicetiletá válka přinesla úpadek a zkázu. Přesto těžba
a broušení drahokamů nikdy neustalo. Faktický rozkvět těžby, broušení a
zčásti i zlatnického užití v Čechách umožnil zákaz vývozu granátů z
Českého království, který vydala císařovna Marie Terezie v roce 1762.
Tím zůstávaly i menší granáty k dispozici pro v Čechách usídlené
brusiče, zlatníky a exportéry. Na přelomu 17. a 18. století měla v Praze
monopol na broušení českých granátů jediná brusičská dílna, Jiří
Witthaler a synové. Brousila se tu např. surovina z panství Lobkowiczů v
Bílině, nejvýznamnější příklady se dochovaly v pokladnici jejich pražské
fundace -Lorety na Hradčanech.
Před Francouzskou revolucí se
český granát v habsburské říši a sousedním Německu stává hitem. Šlechta
jej nechává zasazovat převážně do zlata, do pozdně rokokových šperků,
hřebenů, čelenek, příborů, dóz i nádob. Měšťanstvo užívá podobných
předmětů, ale stříbrných či litinových. Zároveň, podobně jako venkovské
obyvatelstvo, užívá granátů navlékaných do jednoduchých nebo
několikařadových náhrdelníků. Na přelomu 18. a 19. století se tak český
granát stává všelidově přijímaným drahokamem v německy hovořící části
Evropy. Úspěšně se však i vyváží. Specializované obchody se šperky s
českými granáty byly již před Francouzskou revolucí v Londýně, Paříži,
Berlíně i v Petrohradě.
Napoleonské války sice opět přinesly
úpadek výroby i obchodu, avšak na Vídeňském kongresu v roce 1815 již
manželky ruských delegátů oslňovaly soupravami z českých granátů. Car
vší Rusi Mikuláš I. zavítal v roce 1833 na Turnovsko jen proto, aby tu
carevně objednal kolekci granátových šperků. Ve 40. letech minulého
století se šperk s českými granáty, ale i samotné vybroušené granáty
stávají artiklem s kontinuálně rostoucí konjunkturou v tuzemském i
zahraničním obratu. K popularitě granátového šperku přispívá i expanze
léčebného lázeňství v Čechách. Stává se samozřejmostí odvážet si z
Teplic v Čechách, z Karlových Varů, Mariánských Lázní, Františkových
Lázní atd. granátové šperky, a to mnohdy i jako dárky. Granátové brože,
náhrdelníky, jehlice do kravat apod. jako osvědčené prezenty zahraničním
hostům uplatňuje česká šlechta, bohaté měšťanstvo i střední stav.
V roce 1884 byla v Čechách zřízena speciální škola pro brusiče
a rytce drahokamů, která později otevřela zlatnické oddělení. Obchodníci
a brusiči drahokamů z Turnova již od konce napoleonských válek cestovali
do Ruska, Ameriky, Austrálie, Jižní Afriky, kde nakupovali drahokamy a
otevírali nové trhy pro turnovskou produkci. Zřizovali filiálky v
evropských i zámořských zemích. Škola se ve stále větší míře zaměřovala
na výuku zpracování granátů a granátových šperků. Český granátový šperk
získával úspěchy na světových i speciálních výstavách v Praze, Vídni,
Barceloně i Londýně.
|
VÍTE, ŽE
České granáty se objevují na religiózních klenotech, později i světských
ozdobách, prstenech, sponách a pohárech. Na opasku poslední choti císaře
Karla IV. královny Elišky, na kříži českého krále Přemysla Otakara II. z let
1313–1340 i na pozdně gotickém kalichu s letopočtem 1510 z Loretánského
pokladu. Granáty se zprvu většinou vyvážely do Freiburku, Waldkirchenu a
Norimberku, odkud pak vybroušené odcházely do celého světa.
Šperky s českými granáty v katalogu E.V. Roddin Catalogue, 1887-1889,
Chicago
Brože s českými granáty v Benjamin Allen Company Catalogue 1899
|